Moji oblíbenci

Září 2023

Vidím to jako dnes, byl večer a najednou mi zabzučel telefon, kouknu se a vidím nový email. Ejhle, rezervace termínu. Po pvních větách jsem uvnitř sebe cítil, že tu svatbu musím prostě fotit. Ano, stalo se tak. Místo PŘEDsvatební schůzky jsme vyšli RADĚJI udělat nějaké fotky, abychom si na sebe o něco více zvykli.
Michal a Anička vzali prkna a šlo se. Celou dobu jsme povídali, pochopitelně i něco tvořili, ale vesměs to byla opravdu nenucená pohoda, která mi zajistila hladký průběh po celý svatební den. Jelikož jsem měl cestu na "dlouhé lokte", přijel jsem o něco dříve a odjel o něco později, což i pro mě byl velice příjemný pocit. Všechno proběhlo, jak mělo. Odjížděl jsem nabitý energií a dobrou náladou. Předávání fotek proběhlo zcela v přátelském duchu. A já se těšil na další setkání. Které dlouho nepřicházelo.
Mezitím co já jsem léčil své srdce i mysl, přišla na svět Emička, kterou jsem po očku sledoval aspoň přes sociální sítě. A najednou nadešel den, kdy jsem opět mazal autobusem směr Praha, abych mohl zdokumentovat pokračování tohoto příběhu. :) Bylo krásné během celého dne pozorovat určité proměny, které nastaly s příchodem malé Emičky. Ale pořád to byli a jsou ti úžasní a kouzelní lidé, jež v člověku evokují pocit, že to prostě má cenu.

Vždy jsem si přál zažít pocit, že i na svatbě vznikne něco jako přátelství. A jsem za to opravdu rád, akorát už ne třech nýbrž čtyřech...zatím . :)