S tatrovkou do sklípku a zpět

Podle mých zkušeností soudím, že veteránům již delší dobu „zvoní hrana“. Již ojediněle slýchávám nějaká pozitiva, proč by měl být na svatbě. Jakým způsobem umí zpestřit svatební den, pokud se uvěřitelně zakomponuje. A že opravdu neznamená „láci“ nevkusných venkovských svateb. Já osobně více preferuji věci i hodnoty ze „staré doby“, takže podobně nahlížím i na veterány.

Byl to zážitek brázdit „šestsettrojkou“ dnešní silnice, slyšet konečně pořádný osmiválec, který ani po mnoha letech neztratil na síle. S každou vyšší rychlostí jsem zapadal níže a níže do sedačky, ohluchlý jsem upínal zrak na mihotající se krajinu a představoval si, jaké to asi kdysi bylo. Kdykoliv jsem otočil hlavu na novomanžele a viděl jejich vzájemné pohledy, bylo mi jasné, že dnešní focení rozhodně nebude bez kouzla. Týnka a Ondra udělali úžasnou atmosféru, na kterou i s odstupem času rád vzpomínám. A kdykoliv zhlížím tento blog se můj pocit umocňuje.